Po vyrovnání podlahy samonivelační stěrkou přišlo na řadu položení finální podlahové krytiny.
Na samotné pokládce PVC, lina, koberce atp. v podstatě nic složitého není. Výhoda je, pokud má místnost co nejjednodušší tvar. Pokládka krytiny je snadnější, pokud je k dispozici velká rovná plocha, na které jde krytina připravit. Nejdříve se změří velikost místnosti. Nejlépe na co nejvíce místech. Málokdy má místnost přesný obdélníkový tvar. Většinou se spíš jedná o lichoběžník. K výslednému rozměru je nutné přičíst délku prahu – aby se po pokládce nemusel dolepovat pruh PVC do dveří.
PVC se před pokládkou rozbalí na rovnou plochu. Ideálně za slunečného počasí venku. Nechá se vyrovnat a poté se narýsuje půdorys místnosti.
Na PVC podlahu jde rozměr narýsovat tak, že se na více místech naměří rozměr, poté se mezi prvním a posledním bodem natáhne svinovací metr, zkontroluje se rozměr, pokud sedí, tak se metr přitlačí ke krytině a obkreslí lihovou fixou. Na linku se poté přiloží např. vodována a lámacím nožem se krytina ořízne na potřebný rozměr. Zde více než jinde platí pravidlo „dvakrát, nebo radši třikrát měř, jednou a opatrně řež“. Drobné detaily se doříznou až na místě. Po dokončení řezání je dobré ještě naznačit např. v rohu orientaci krytiny. To zamezí tomu, že se začne v místnosti krytina rozkulovat na špatnou stranu.
Nakonec se po obvodu místnosti přidělají lišty. Na trhu je velký výběr. My jsme lepili obyčejnou plastovou lištu. Tato není opatřena samolepicí vrstvou, takže se přilepí montážním lepidlem (Mamut, tekuté hřebíky apod.).
Lišta se nejprve naměří na správnou délku a ustřihne. Pokud bude končit v rohu, kde bude navazovat další lišta, tak se sestřihne, aby se dvě lišty nepřekrývaly. Před nanášením lepidla je dobré lištu ohnout tak, jak pak přijde ke zdi – následně se pak bude lišta lépe ohýbat. Nakonec se nanese vrstva lepidla (ideálně co nejvíc do krajů, aby se lišta nezačala odlepovat) a přitlačí k podlaze a ke stěně.
Bomba! Tohle jsem potřeboval vidět. Ti podlaháři to dělají tak složitě snad schváně 😉