Po dokončení pokládky podlahového polystyrenu a fólie přišlo na řadu podlahové topení. V celém domě, včetně garáže bude teplovodní podlahové topení.
Výhodu teplovodního topení vidím v možnosti použít „jakýkoliv“ zdroj tepla. Jednoduše lze použít obyčejný a levný elektrokotel, který má stejnou účinnost jako elektrické podlahové topení – spirála jako spirála. Ale v budoucnu je možné jej nahradit třeba krbovkami s výměníkem, plynovým kotlem, tepelným čerpadlem atd. Při instalaci akumulační nádrže je možné si nádrž nahřát v době, kdy je energie levnější – – např. tepelným čerpadlem přes den, kdy je více telo, nebo fotovoltaikou. Naakumulované teplo se pak může uvolňovat postupně. A cen tepelných čerpadel klesají – stačí použít obyčejný monoblok za „pár tisíc“ a dům je vytápěn s cca polovičním nákladem oproti elektrokotli/elektrické podlahovce.
Teplovodní podlahovku je možné bez problému regulovat termohlavicemi ovládanými prostorovými termostaty (je potřeba počítat s poměrně velkou setrvačností systému). Ale v tomto případě se vybízí spíše použít ekvitermní regulaci.
Začal jsem nákupem materiálu na podlahové topení. Stejně jako u rozvodu vody jsem materiál nakoupil u firmy Cube – podlahové topení. Mají docela solidní cenovky a když jsem si špatně spočítal hadice, tak mi další poslali za méně než 1 den (od objednání po montáž na stavbě uběhlo možná tak 20 hodin). Nepoužíval jsem žádné systémové desky, ale hadici jsem připevňoval obyčejnými sponami do polystyrenu z předchozího článku.
Materiál na podlahové topení:
Objednal jsem dva rozvaděče pro montáž na zeď; v každém patře bude potřeba 8 samostatných okruhů. Rozvaděč jsem umístil spodní stranou do výšky budoucí podlahy. Ten jsem jednoduše přišrouboval na 4 hmoždinky.
Potrubí podlahového topení se nesmí nikde křížit – na to není v podlaze místo. Začal jsem tedy hadici rozbalovat od krajní místnosti a pokračoval jsem místnost po místnosti. Hadici jsem pokládal tzv. do spirály – hadice je vedena od kraje doprostřed místnosti a poté opět ke kraji. Rozložení teplé vody je pak rovnoměrnější – více na webu tzb-info.
Ze začátku to vypadalo složitě, ale rozmotávání bylo jednoduché i v jednom člověku a bez nějakého speciálního nářadí. Nejprve jsem rozmotal kus trubky, navlékl na ni chráničku, připojil svěrným šroubením k rozvaděči a přisponkoval několika sponkami k zemi. Poté jsem klubko trubky odvaloval a postupně sponkoval. V místnosti jsem nejprve pokládal hadici okolo obvodu a poté dvojnásobnou roztečí hadice do středu. Většinou jsem nechával mezeru 30 cm, tak abych se mohl středem mezery vrátit zpět k okraji – výsledná rozteč pak byla 15 cm. V místnosti bylo nejjednodušší klubko hadice položit doprostřed místnosti a závity na něm jakoby povolovat – rozmotat si několik metrů hadice a tu potom najednou přisponkovat.
Do koupelen jsem ještě vyvedl hadice k topným žebříkům – ty budou napojeny na stejný okruh podlahového topení, případně je bude možné nahřívat topnou spirálou uvnitř (je zde připravena zásuvka).
- Rozteč hadic je ve většině domu 15 cm
- Rozteč hadic je v koupelnách 10 cm
- Rozteč hadic na chodbách vycházela podle počtu hadic. Pokud jich vedlo na chodbě moc, tak jsem některé umístil do chráničky
- Pode dveřmi (dilatace) je hadice umístěna v chráničkách
- Přívod teplé vody vede vždy okolo obvodu místnosti
- U PSK portálu a u vnějších stěn je rozteč hadic menší
- Pod postelí je rozteč hadic mírně větší
- Pod linkou a hlavně pod lednicí není žádná hadice
- Délku hadice každého okruhu jsem si poznamenal
Celkově pokládka hadic podlahového topení trvala na 200 m2 plochy asi 2 – 3 dny. Spotřeboval jsem cca 1400 m hadice a 1200 sponek. Vše v jednom člověku.
Následně jsem na všechny průchody dveřmi (dilatace) navlékl kus chráničky. Vždy jsem uřízl potřebnou délku cca 0,5 m a rozřízl ji po délce odlamovacím nožem. Chráničku jsem na hadici jednoduše nasunul. Šlo to až kupodivu snadno – originální chránička je o něco měkčí než obyčejná chránička na kabely.
Po položení všech okruhů přišla na řadu tlaková zkouška. V zemi není nikde žádný spoj, takže by neměl nastat žádný problém. Přívod topné vody ještě nebyl připojen, takže bylo potřeba natlakovat podlahovku v dolním i horním patře samostatně.
Na jeden kohout se připojil manometr s kulovým ventilem a systém se natlakoval kompresorem na 6 barů. Takto se systém nechal několik dnů a průběžně se sledoval případný únik tlaku. Nikde naštěstí nic neucházelo, takže se podlahovka odtlakovala a znovu natlakovala až před betonováním podlah – pro případ poškození hadice během betonáže.
Nyní se celý dům uklidí a může se pokračovat dále. V tomto domě nebude anhydrit, ale betonový potěr vyztužený vlákny… O tom v dalším článku.
Zdravím 🙂 mám dotaz prosím. Dával jste dilatační pás a nebo i polystyren přímo do skříně rozdělovače podlahovky nebo jste skončil před a hned za navázal ? Díky moc mi to pomůže 😉 ! .